autor:

AKA 47: „Vytvořila jsem si něco jako ezoterickej freestyle vesmír.“

kategorie:
Umění
publikováno:
počet komentářů:
0
AKA 47: „Vytvořila jsem si něco jako ezoterickej freestyle vesmír.“

 

Andrea Pekárková, vystupující pod pseudonymem AKA 47, působí jako VJ od roku 2010 a má za sebou již desítky vystoupení. Nejen o českých poměrech ve VJingu, konci světa, paralelních světech a liberecké 3X3 Gallery se budeme bavit v následujícím rozhovoru.

•••

Ahoj Andreo, co je u Tebe nového? Na čem momentálně pracuješ?

Momentálně se pořád brouzdám ve VJingovejch vodách. Nejen, že se tím bavím ve volném čase, ale mám megakliku, protože mám tohle téma jako magisterský projekt v aťáku Vizuální komunikace u docenta Zippeho, kde ještě stále nekonečně studuju. Takže vjing, vjing a potom taky hodně vjing.

A mám teď rozpracovaný klip pro Lightning Glove, pro věc, která bude vycházet na polském Ѱplunderphonics recordsѰ. Bude to takový maxi singl spřízněných projektů, jako jsou Marius Konvoj, Piča z Hoven, Schwarzprior a Lightning Glove, takže se na to všichni těšíme jak malý fakánci. Taky s Helčou Krásovou opět chystáme výstavku ve 3x3 Gallery na konec listopadu. Je to jízda, no.

Jako VJ umělkyně máš za sebou již spoustu vystoupení. Dá se tím v Čechách vydělávat?

No, vydělávat. Vydělávat ano, ale jenom za předpokladu, že bereš všechno. Ale to zase znamená, že se člověk připraví o takovou tu čirou radost z tvorby. Člověku se stane, že ztratí směr. Naštěstí jsme se potkali s klucíma z Lightning Glove a dali to dohromady. Tím pádem už nejsem „vjskej ronin", ale mám zázemí, který mě vždycky vychilluje a uklidní. Je totiž rozdíl fungovat sama za sebe nebo v rámci projektu.

Když jsi sama, hodně promotérů má tendenci si s tebou vytřít zadek. Obecně je v Čechách situace v týhle oblasti dost bídná. Ještě pořád se vjing bere jako okrajovka, jako méněcenná součást party. Ale tak to přece není, připravit se musím dopředu a jedu lajfko, stejně jako DJ. Mnohdy ale na stage trávím daleko víc času. Často se svítí několik projektů, nebo prostě jedeš celou noc. Člověk se musí dohadovat o peníze nebo o jméně na plagu. Typická je věta: "Můžu ti dát maximálně pětikilo, musím zaplatit dýdžeje, rozumíš".

Je to smutný, člověku to ubírá radost z práce a motivaci. Ještě pořád je ale v Čechách hodně VJs, který přistupují na ty nejhorší podmínky jenom proto, že prostě nemají jinou možnost. Znám hodně lidí, který od VJingu utekli, protože neměli žaludek na to, se pořád s někým dohadovat a cejtit se jako chudý příbuzný. A jsou to fakt kvalitní umělci. Ještě pořád jsme v tomhle směru taková vesnice.

Proč si myslíš, že se tohle u nás děje? Napadá tě nějaký způsob, jak situaci u nás zlepšit?

Nevím - VJský odbory? (:D) Ne vážně, dost se bojím, že tohle není situace, která se v nejbližší době změní. Myslím, že bude ještě dlouho trvat, než začnou promotéři brát VJs seriózně. Jako jednotlivec můžeš elegantně zvednout prostředníček všem nevýhodnejm a prašivejm nabídkám, to je tak všechno. Ale narazila sem na vtipnou sajtu Respect Your VJ, mluví mi z duše, měla by to bejt povinná četba všech promotérů a především těch, kteří se za ně považují.

Neodrazuje tě to?

Mám podporu z různých stran. Od kluků rukavičkářů, přes lidi z oboru až po docenta Zippeho. Zrovna na minulé konzultaci jsme spolu mluvili o tom, že není žádná sranda udržet si vždycky nadšení, optimismus, a vůbec mít sílu jenom prostě pokračovat v tom, co děláš.

To, že můžu s takovouhle kapacitou mluvit o svejch nejniternějších pocitech, mě většinou nakopne tak, že ještě ten den udělám kus nový práce. No každopádně tohle není lehký v žádném kreativním oboru. Důležitý je, jestli máš ráda to, co děláš. A mám kolem sebe hodně lidí, se kterýma si procházím různý těžký období. Vývoj jejich "kariéry" je pro mě motivací číslo jedna.

Pamatuju si, jak jsme asi tak před rokem a půl mluvili s Ríšou Loskotem o tom, jak se máme na všechno chuť vykašlat. Tenkrát jsme se shodli, že oba pochybujeme, jestli má vůbec cenu dělat to, co děláme. Ale Ríša to překousnul, pracoval jak drak a podívej se, kde je teď. Má nominaci na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Pro mě je to jednoznačný signál - vytrvat!

Kde se vidíš tak za pět let?

Nevím, absolutně netuším, bezpečnější je tyhle vize vůbec neprovozovat. Můj život je docela slušná centrifuga už takhle, takže si netroufám nic představovat. Ale můžu ti říct, že mě čím dál víc lákají hory, léčivý rostliny a opuštěný kočičky. Už mám vyhlídnutý starý dům v Jizerkách, s výhledem na nádherný panoramata. A do toho teď studuju herbář léčivých rostlin, takže je úplně možný, že se ze mě stane fytoložka amatérka, žijící v horách, v baráčku plném koček a fauny všeho druhu. Samozřejmě nutnej je internet a vůz, abych mohla jezdit svítit, to je jasný.

A s 3x3 Gallery do budoucna nepočítáš? Na jaře se objevila informace, že budete končit. Co se vlastně přihodilo?

3X3 je něco jako moje dítě, takže s ní počítám a počítat budu. Je komický, že to co jí umožnilo vzniknout, ji málem taky předčasně ukončilo. Všechno se totiž motá kolem rekonstrukce prostoru bývalý šatny, což je vlastně současná 3x3 Gallery. Díky tomu, že na rekonstrukci nebyly peníze a prostor byl nevyužitý, mi ho na jaře 2010 divadlo F.X.Šaldy nabídlo s tím, že rekonstrukce proběhne v létě. Do té doby ať si tam dělám, co chci.

Takže já si cvičně každých 14 dní vystavovala, co mě napadlo, a dostatečně si to užívala. Ale začala sezona 2010/2011 a peníze pořád nikde, takže mě divadlo oslovilo znovu. To už jsem přizvala Helču Krásovou a Honzu Nálepu, a rozjeli jsme galerku ve formátu, v jakém funguje doteď. Další sezonu to bylo podobný a tuhle taky. Takže jsme vlastně strašně vděčný za to, že v kulturní oblasti nejsou prachy. Můžeme tak pořád využívat prostor, ze kterého by se jinak stal bar, a dělat ty naše rotyky. Je to sranda!

Máš ráda divadlo?

Jo, miluju divadlo! Můžou za to mladý herci, který to tady na severu neuvěřitelně rozčísli. Díky tomu, že mě pravidelně protahovali na představení, se ze mě stal zapálenej divák. Vypilovalo mi to pro divadlo cit. Tahle parta kolem Tomáše Dianišky navíc začala produkovat svoje hry oslovující naší generaci. Divadlo začalo být natřískaný mladým publikem.

Galerie by bez Tomáše vlastně ani nevznikla, první impulz vzešel od něj, byl to jeho nápad využít prázdnou šatnu. Když děláme vernisáže, plánujeme je k nějakému představení, bývá to nabitý skvělou energií. Jsem vděčná za tyhle „nákuky“ do oblastí, které neznám, a který mě učí podívat se na kreativitu z jiného úhlu. Spolupracuji třeba s taneční skupinou Nau. Baví mě mít možnost nakouknout pod pokličku práce s tělem, je to úplně jiná dimenze. Rozumíš, najednou vnímáš lidi, kteří používají jiný médium než ty. Nejsou zkroucený věčně v izolaci u počítače. Dá ti to zpětně daleko větší svobodu, protože si uvědomíš, že existuje tisíc jiných světů kolem tebe. No senzace!

aka

A jsi zastánkyně teorie o paralelních vesmírech?

No jasně! Když si vezmeš, že máme jenom pět smyslů, šest, když počítáš intuici, je to krapet málo. Bylo by dost naivní myslet si, že pobíráme všechno! A jasněže věřím na všechno možný. Vytvořila jsem si něco jako „ezoterickej freestyle vesmír“, ve stylu Slunečních lidí, baví mě to. A hodně by se mi líbilo, kdyby existovaly víly, mořský panny, lidé nosící přesně ty dárky, co si přeješ, vlkodlaci a tak. Kdybych mohla, byla bych Kočičí princezna na planetě Mňau a vládla bych přísně, ale spravedlivě.

Za pár týdnů má skončit svět. Jak to vnímáš?

Tak horký to nevidím. Spíš to bude fakt jen nějaký přechod na vyšší mentální úroveň a myslím, že se prostě jen pár věcí vyselektuje. Degenerace naší společnosti je už poměrně rozjetá věc, takže já to jenom vítám. Líbilo by se mi, kdyby se v lidech objevil/zvětšil soucit, zodpovědnost a schopnost kriticky myslet. Tyhle tři věci považuju za základní podmínku udržitelnosti jakž takž fungující společnosti. Mediální konzumní „masírka“ z nás udělala pěkný zrůdičky, je čas se probrat. No třeba to klapne!

Děkujeme za rozhovor!

 

Sdílet článek

Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci autora, nejjednodušší způsob, jak to udělat, je kliknout na "To se mi líbí". Vaše odezva nás vede k tomu, abychom pokračovali v publikování, a proto děkujeme za každé sdílení nebo komentář. REDAKCE WORN


0 komentářů

Sděl ostatním svůj názor...

Pro přidání příspěvku se prosím přihlašte, nebo zaregistrujte.

Okomentovat


Čti dál