An Le: fotografie

Mladý fotograf An Le se k focení dostal tak jako většina jeho kolegů - jako slepé kuře k zrnu. Původem z Vietnamu, ale momentálně žijící v New Yorku, nám ukazuje tak trochu odvrácenou stranu měsíce. Jeho snímky jsou dramatické, temné a provokativní. Ne všechno v životě je pouze veselé a růžové, ale někdy nám kousek temnoty může pomoci vidět jeho světlé stránky. Každopádně já si vybírám temnou stranu, a vy?

An, jak si se dostal k fotografování?

Ach, to bylo docela nečekané. V létě, když jsem ještě byl na střední škole, jsem začal fotit s kompaktem Canon mé tety, abych se nějak zabavil (to jsem měl ještě dost volného času… teď už ne, haha). Jednou rukou jsem držel stolní lampu, zatímco druhou rukou jsem mačkal spoušť. Fotil jsem v JPEG. Fotografie jsem pak upravoval ve Photoshopu celé hodiny. Úplně jsem se do toho zamiloval. Pak jsem začal fotografovat mou sestru a mé přátel ve škole… Jedna věc vedla k druhé, a já jsem se přihlásil na fotografii. Teď jsem v New Yorku, baví mě to a potkávám skvělé lidi.

Jak vypadá tvůj rutinní pracovní den?

U většiny focení mám nějaký prvotní nápad a pak hledám inspiraci na internetu. Po shromáždění všech materiálů, které potřebuji, vyrobím mood-board, který později rozesílám stylistům, vizážistům, kadeřníkům, modelingovými agenturám atd. Potom hledám místo, kde se bude fotit, věnuji se logistice celého focení a později se fotí. Po skončení celého focení obrázky upravuji a retušuji. Jindy mě zase oslovují časopisy abych s nimi spolupracoval.

Máš někdy pocit, že ti chybí inspirace, nebo je to něco, co přichází přirozeně a v správný okamžik?

Občas se mi stane, že mi inspirace chybí, ale to nikdy netrvá dlouho. Internet, časopisy, filmy a všechny druhy knih jsou mým hlavním zdrojem inspirace. Také se inspiruji množstvím věcí ve svém každodenním životě: rozhovory, které vedu se svými přáteli, interakce (nebo její nedostatek) mezi lidmi v metru, na ulicích...

♦

An Le: The Doll Man editorial

♦

Co je to nejlepší na tvé práci a životě?

Hahaha, opravdu nevím, jak na tuto otázku odpovědět. Mám štěstí, že jsem si mohl s podporou mé rodiny splnit všechny své sny. Rovněž mám skvělé přátelé, bez kterých bych focení nemohl dotáhnout do konce a lidí, kteří věří ve mne a mé představy. Jsem velmi šťastný. Nevím, co je nejlepší na mé práci, protože mám problém definovat "nejlepší." Můj názor na práci se neustále mění. Pokud bych měl jmenovat jednu věc, tak bych automaticky musel potlačit do pozadí další a to není správné. Každá maličkost je důležitá, udržuje to motivaci a radost z vykonané práce. Umění je moje závislost. A mám z něj dobrý pocit, ale vždy toužím mít více.

Máš nějaké oblíbené místo?

Nemám žádné oblíbené místa, každé jedno místo si vážím pro něco jiného.

Co je to nejkrásnější na temnotě?

To, co se mi na ní nejvíc líbí je, že vlastně neexistuje - tma je jen absence světla. Můžeme ho studovat, lámat a pozorovat různé světelné spektra, ale tma je tajemná, nevyzpytatelná a neměřitelná. Zahrávat se s temnotou, je jako setkat se s něčím neznámým, s bestií, kterou nevíme ještě docela zkrotit.

Tvá oblíbená barva?

Nemám oblíbenou barvu. Závisí to od kombinace, každá barva mě může svým způsobem zaujmout. Ale pokud na tom trváš, na všechny focení nosím červenou, haha.

An Le: fotografie

klikáním na obrázky si prohlédněte galerii
© An Le