autor:

Praha, metropole kubismu - Nájemní dům Hodek

kategorie:
Architektura
publikováno:
počet komentářů:
0
Praha, metropole kubismu - Nájemní dům Hodek

Praha, metropole kubismu - Hodkův dům h

sediva-cara

Podle minulého článku, který se věnoval kubistické ikoně centra Prahy, by někoho mohlo napadnout, že kubismus v architektuře vlastně není až tak výrazným stylem, že nepůsobí tak jako na plátně. Do jisté míry je to pravda, protože architektura má svá pravidla, která jsou mnohdy stavěná nad potřebu uměleckého dojmu. Dnes se však seznámíte s domem, který svůj kubistický ráz dává okatě najevo a může se významem řadit vedle Gočárova obchodního domu.

♦♦♦

Autorem nájemního domu Hodek, stavby z roku 1914, je architekt, který se výrazně zapsal do dějin české kubistické tvorby. Josef Chochol je jedním z typických představitelů kubismu v Čechách. Byl to muž neobvyklých názorů a velmi svérázné povahy. Architekturu vystudoval na České vysoké škole technické v Praze, posléze také na Akademii výtvarných umění ve Vídni. I přes poměrně malý počet realizovaných staveb získal za své architektonické práce ocenění na mezinárodní výstavě v Bruselu v roce 1935. Jeho přínos architektuře a význam staveb pro Prahu nebyly za jeho života doceněny.

 

 

Nájemní dům Hodek je poněkud výraznějším a nápadnějším představitelem kubistické architektury, než jakým je Dům u Černé Matky Boží, který jsme představili v prvním díle. Ostré a plastické geometrické tvary, jež jsou na kubistických fasádách využívány, mohou na tak velkých stavbách zanikat. To však není případ domu Hodek. Ten je díky složitějšímu terénu - tvoří nároží na ulici s výrazným převýšením - štíhlý a má půdorys s velmi ostrým úhlem. Toho je rafinovaně využito, protože tváří domu jsou nárožní lodžie. Ty jsou velmi zajímavě komponovány a při pohledu z boku chodec vidí skrze prostor lodžie do sousední ulice.

 

Untitled-3

 

Dům má zvláštní vlastnost. Při kterémkoliv pohledu láká postupně diváka vzhlédnout. Fasáda je totiž zakončená výrazným zdobením, které udává kubistický ráz domu. To završuje gradování jednotlivých pater. První a druhé patro má vedle lodžie po dvou párech oken, kdežto třetí a čtvrté už má dvojici velkých dělených oken. Zrak diváka je tedy veden po nárožní linii domu a postupně objevuje krásu stavby, která se před ním majestátně tyčí. Přízemí, které kvůli terénu nepředstavuje plnohodnotné patro, vyniká velmi výraznými kubistickými okny a vchodem do restaurace na rohu. Ten sám je velmi precizně vyvedený a kromě současného hyzdění cedulí, informující o značce podávaného piva, je stále velmi elegantní.

♦♦♦

Sdílet článek

Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci autora, nejjednodušší způsob, jak to udělat, je kliknout na "To se mi líbí". Vaše odezva nás vede k tomu, abychom pokračovali v publikování, a proto děkujeme za každé sdílení nebo komentář. REDAKCE WORN


0 komentářů

Sděl ostatním svůj názor...

Pro přidání příspěvku se prosím přihlašte, nebo zaregistrujte.

Okomentovat


Čti dál