autor:

Seoulovské listy: Sářiny zápisky ze světa modelingu 9 tisíc kilometrů daleko

kategorie:
Móda
publikováno:
počet komentářů:
0
Seoulovské listy: Sářiny zápisky ze světa modelingu 9 tisíc kilometrů daleko

Sára je devatenáctiletá Brňačka, která se před pár týdny ocitla 9 tisíc kilometrů daleko od domova, v jihokorejském hlavním městě Seoulu, aby tu nabrala zkušenosti nejen pracovní jako modelka, ale i ty životní. A že se jí obojího dostává vrchovatě se přesvědčte v jejím vtipném a v odlehčeném stylu psaném deníku, který s námi bude pravidelně sdílet.

Sářin Instagram můžete sledovat TADY

 

 

"Člověk by řekl, že se zná a ono celkem *. Aneb ten pocit, když zjistíte, že jste rozmazlenej středoevropskej fracek. A že vám to Česko, ze kterýho byste tak strašně zoufale utíkali, i chybí. Byla jsem na sebe neuvěřitelně pyšná, když jsem zvládla vůbec vystoupit z letadla, projít imigrační a najít svůj kufr.

Byla jsem taky trochu smutná, protože jsem přiletěla v pondělí ráno místního času a bylo hrozně hnusně, miliarda vody všude a mlha, tak jsem si říkala, že to je ten důvod, proč nevidím žádný sklo a mrakodrapy."

 

"Vyzvedli mě na letišti a všechno celkem v pohodě. Po cestě na místo mého bydliště už jsem ale začínala být celkem neklidná, protože mě neopouštěl pocit, že jsem někde v Ostravě. Strašně mi všechny ty paneláky evokovaly Ostravu a jen jsem čekala, kde na mě vyskočí hornickej důl."

 

 

"Když už jsem viděla několikátý sídliště, který vypadalo jak Vinohrady tak jsem to vzdala a řekla si, že nějak to dopadne. A pak jsem viděla agenturu. Ta vypadá přesně tak jako to Copycentrum v Brně na Pekařské. Dneska mi moje brazilská spolubydlící navíc řekla, že všechny ostatní agentury jsou v Gangnamu, což je trochu jinej level, no :) "

 

Sára 3

 

"Nejhorší to ale bylo, když mě dovedli do bytu. Ono zvenku to nevypadá nijak vábně, ale interiéry jsou hezký. Myslím jako chodby a tak. Moderní výtah - není to žádná železná klec, co se kýve v šachtě. Doteď to ještě šlo. Ale jak otevřel dveře do bytu tak jsem myslela, že umřu.

Radši bych si šla dobrovolně sednout do márnice, než abych v naší kuchyni čichala na místo, kam se vyhazují zbytky jídla. Nebo do dřezu. Wow. Po pár nocích si člověk zvykne, včera už jsem dokonce byla schopná pojíst u stolu jako člověk. Pořád jsem si teda ale ještě nevzala talíř..."

 

 

"Další rána, která vás potká, je střet národností. Tak za prvé jsou tady pochopitelně domácí Korejci - o těch si ještě nechám chvíli místo na přemýšlení. Pak bydlím s Brazilkou, které je 22, má přítele Korejce a jak mě první den strašně poučovala o Američanech, co bydlí ve druhým pokoji a jakej dělají všude nepořádek a zvrací po všem a po všech, tak nakonec byla první, koho jsem tu viděla opilýho a zvracet. Ironie. Dál se mnou bydlí ti dva Američani, holka a kluk, co jsou modelkovský pár, co se dal dohromady tady.

Mají pokoj na druhé straně bytu a odmítají umývat nádobí, tak si ho dávaj pod postel, pohoda. Ukrajinka, co mluví česky a myslím že žije v Praze, takže je občas příjemný slyšet mateřskej jazyk, i když v trochu zremixovaný verzi. A ještě přijela den po mě jedna mladinká Běloruska. Ta je v pohodě, strašně ráda konverzuje a je zvědavá."

 

 

"Takže základní omyl o modelkách, nebo aspoň já jsem si vždycky myslela, že jsou čistotný. Nebo dojdete do koupelny, ve které byste si mohli z vlasů ne zemi uplést zimní svetr, koš pod umyvadlem přetéká kapesníkama a vším možným dalším a tak nějak to nikomu nevadí... Nikomu. Chodím kolem toho tři dny a přemýšlím, že bych to uklidila, ale pak jsem si radši založila vlastní koš.

Nemají tu koše, nebo ho nemáme jen my, těžko říct, takže máme prostě tašky z obchodů, do kterých to dáváme. Jenže oni my i tu tašku, co sloužila jako můj osobní odpadkový koš, obsadili. Dala jsem si ji na místo ve středu a dneska ráno jsem šla vyhodit vlasy z hřebenu a byla plná. Oléé!"

 

Sára 2 

 

"Taky až se někdo zase bude smát, že v Česku nikdo nemluví anglicky, tak ho pošlu rovnou na letadlo do Soulu. Chápu to v těch malých sámoškách, ale když konečně doklušete do Mekáče a 15 minut vysvětlujete, že chcete Big Mac, asi to nejběžnější co v Mekáči je, tak byste čekali trochu porozumění.

Stejně tak v modelingu zásadně anglicky nikdo nemluví. Většinou jen bookeři nebo kdo to s náma vlastně jezdí, kteří si vyslechnou co má jejich druh na mysli a pak nám to místním směšným přízvukem předá :) Občas se ale stane, že s váma nejdou a tak proti vám stojí Korejka s foťákem a kabátem a zní jako by se strašně rozčilovala, že jí nerozumíte."

 

 

"Upřímně bych to tady asi zvládala líp, kdybych měla konečně práci. Zatím jsem totiž měla možnost jen jezdit autem po městě. Který je nádherný. Dokážu si představit, že bych si to užila, nebýt tady sama. Je jednoduchý se tady vyznat. Máte prostě čtverce naskládaný na sebe, který tvoří celej Seoul. Všechno je tu stejný. Na každé křižovatce se připojíte na wifi. Pro Evropana je místní doprava holá noční můra. Nikoho nezajímá, kde se parkuje."

 

"Taky jsem zatím moc neobjevila kouzlo místní kuchyně. A jelikož se dneska v autě povídalo o tom, že se tady normálně jí psi, tak to ještě chvíli nechám být. Moje první pořádný jídlo tady bylo až druhej den večer a byl to kupovanej toast s GS25 store, což je něco jako obchody na benzínkách. Máte tam takový ty goodies a pak jenom sladkosti, zmrzku a cigarety. Ale zatím je to můj nejlepší kámoš, protože jsou tam věci co znám. Třeba Vitamin Water za dvacku, tak to je super!

Co se týče podniků – Dunkin Donuts a Starbucks tady máte na silnici, kde jsou tři semafory, cca pětkrát. Potom tu mají nějakou pařížskou bageterii a asi šest druhů parodií na Starbucks. Stejný písmo, kulatý logo, jen jiný barvy a název :) "

Sára 1


"Čekala jsem, že tady produktů z Ameriky nebo Evropy bude víc, ale na všem je jenom ta skvělá korejština. Každopádně jsou posedlí kafem a  Marlborka stojí 60. Moje brazilská spolubydlící mi vysvětlila že tady nemají drogy a je pro ně fakt svátek, když někdo vyrukuje s trávou. Takže se tu kouří úplně všude skoro, v každé hospodě. Je to třeba oddělený, ale ještě jsem neviděla podnik, kde by se kouřit striktně nesmělo. Cigarety jsou tu prý jejich jediná droga..."

 

 

"Jsem ale ráda, že jsem odbourala strach pohnout se z baráku. Je to pořád Asie, takže když kolem mě proběhla krysa, když jsem šla včera do GS nebo to, že tady smrdí odpad v některých ulicích, asi není nic zvláštního. Taky dávají sýr do koblih a marmeládu do toustů s omeletou a šunkou. Jak řikám, té krysy jsem se ani nelekla."

 

 

"Taky je skvělý poznat, jaký ostatní modelky fakt jsou. Jakože v noci prostě sedíte na posteli, Američani třískaj dveřma, Brazilka vám blije s puštěnou sprchou a Korejka to všechno nahrává na Instagram. Jojo, sranda. Myslím, že mě moc nemají rádi, protože odmítám podnikat společný akce a radši koukám v posteli na seriály, ale co, je to zkušenost. Jen mě trochu mrzí, že ta krysa běžela směrem od těstovinový restaurace, kam jsem chtěla zajít na oběd :) "

Pokračování příště a prozatím můžete sledovat Sářin Instagram (ZDE)

Sdílet článek

Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci autora, nejjednodušší způsob, jak to udělat, je kliknout na "To se mi líbí". Vaše odezva nás vede k tomu, abychom pokračovali v publikování, a proto děkujeme za každé sdílení nebo komentář. REDAKCE WORN


0 komentářů

Sděl ostatním svůj názor...

Pro přidání příspěvku se prosím přihlašte, nebo zaregistrujte.

Okomentovat


Čti dál