autor:

Seoulovské listy: Sářiny zápisky ze světa modelingu 9 tisíc kilometrů daleko, díl pátý

kategorie:
Móda
publikováno:
počet komentářů:
0
Seoulovské listy: Sářiny zápisky ze světa modelingu 9 tisíc kilometrů daleko, díl pátý

Sára je devatenáctiletá Brňačka, která se před pár týdny ocitla 9 tisíc kilometrů daleko od domova, v jihokorejském hlavním městě Seoulu, aby tu nabrala zkušenosti nejen pracovní jako modelka, ale i ty životní. A že se jí obojího dostává vrchovatě se přesvědčte v jejím vtipném a v odlehčeném stylu psaném deníku, který s námi bude pravidelně sdílet.

1. díl najdete TADY, 2. díl TADY , 3.díl TADY a 4. díl TADY. Sářin Instagram můžete sledovat TADY

 

 

"Raduju se, protože za mnou jsou skoro dvě třetiny. Odsejpá to rychle. Hlavně se mi Korejci rozhodli dávat práci ve čtvrtek, když bych měla psát. Vlastně se mi rozhodli dávat práci. Ne samozřejmě tolik, abych si něco skutečně vydělala, ale na takový zabíjení dlouhých dnů je to vlastně v poho. A mám obrázky z těch prací. A o to jde především, že jo. Kvůli tomu tady na té škole v přírodě jsem. Abych si zablbla...?"

 

 

"Na mikulášskou nadílku jsem dostala pytel hov-chci říct brambor… vlastně jsem chtěla říct, nového spolubydlícího. Už jsem si tu skoro zvykla. Naučila jsem se, kam přesně pokládat kartáček, abych něco nechytla, jak si naskládat oblečení do poličky, aby nespadlo v koupelně na zem, kam přesně můžu šlápnout a kam ne.

Začala jsem si číst a zvykla jsem si v pokoji žít v poklidu, protože booker si z Kalifornie dovezl DJ remix od kamaráda, který už 14 dní posloucháme v autě pořád dokola.

 

 

"Vyloženě živná půda pro moje migrény. A tak jsem byla tak moc ráda, že mám na apartmánu v rámci možností ticho (sem tam nějaká ta tatarština, že). No a pak se tu ukázal on. Ne jen, že je jeho přítomnost krajně nepříjemná, roztahal si po bytě bedýnky a už nám tu vyhrává David Guetta '10. Takže jsem to hlavou vzala rovnou proti zdi. Své ticho dostanu nejspíš zas až na dvorku za domem. Doma. Domov..."

 

 

"Ale našla jsem si útočiště. A je tam tišeji než kdekoli jinde. Byla jsem tím místem unešená. Asi třicet minut normální chůzí od domu máme gigantický obchodní dům jménem Times Square. Když jsem vešla dovnitř, připadala jsem si jak na velitelství ve filmu Men In Black.

Rozloha se nedá přirovnat k ničemu doma, tak to ani nebudu komentovat. Šla jsem si tam koupit svatební magazín se svým editorialem (9 dolarů, to chceš). A padla jsem na zadek. Viděla jsem snad to největší knihkupectví vůbec."

 

 

"Připadala jsem si jak Alenka v říši divů a nakonec jsem to na hodinu zakempila v uličce s anglicky psanou literaturou. Dřepěla jsem v kožichu a s batohem na zádech u Hemingwaye a bylo mi tak dobře, jak už dlouho ne. A kdybych uměla korejsky tak si nakoupím strašně moc mangy.

Vlastně bych si jí nakoupila i jen tak, na památku. Takhle zásobovaný knihkupectví by u nás fanoušci mangy a komiksů strašně ocenili. Byla všude. Regály plný od spodu nahoru."

 

 

"A po otevření toho magazínu jsem propukla v hysterický záchvat smíchu. Trošku jsem se cejtila, když jsem ho kupovala, to nebudu popírat. Ale po prolistování to všechno spadlo. V tom časopise byli všichni bílí lidé, kteří se nacházeli v Seoulu, takže jsem si domů odtáhla ani ne tak cennou vzpomínku jako spíš tři kila křídovýho papíru a byla jsem ready ho ke konci týdne sníst, protože časopis za dvě stovky celkem zamává s rozpočtem :D"

 

 

"Trošku jsem si zapracovala, jak sem řekla. Popsala bych, jak je to strašně vzrušující, ale není. Prostě jsem čekala, trochu víc čekala, pak si trochu zapózovala, pak se to střídalo a pak jsem čekala, než dojedu domů. Když si představím, že jsem touhle dobou už mohla mluvit francouzsky, tak se moje hlava sama od sebe zase naklání ke zdi."

 


"Běloruská spolubydlící se mě snažila přesvědčit, ať si s ní koupím na Vánoce stromeček, když jsem šla pro koblihy, taky se mě snažili naverbovat mormoni, hůlky ovládám téměř perfektně.

Jo a Běloruska mě potěšila ještě tak, že si koupila stejný kožíšek jako já, akorát v bílé barvě, takže když teďka spolu chodíme po castinzích, tak vypadáme asi jako Pussy Riot podle prezidentova překladu."

 

 

"Ale je to skoro za mnou. Lidi se na mě těší a já se těším na ně a na kanystr Pálavy a mojí voňavou postel. S sebou si odvezu tříkilovej křídovej magazín, nějaký to ponaučení a slabost pro asijský jídlo a jezení hůlkama. Jupí jej!"

Sdílet článek

Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci autora, nejjednodušší způsob, jak to udělat, je kliknout na "To se mi líbí". Vaše odezva nás vede k tomu, abychom pokračovali v publikování, a proto děkujeme za každé sdílení nebo komentář. REDAKCE WORN


0 komentářů

Sděl ostatním svůj názor...

Pro přidání příspěvku se prosím přihlašte, nebo zaregistrujte.

Okomentovat


Čti dál