autor:

Seoulovské listy: Sářiny zápisky ze světa modelingu 9 tisíc kilometrů daleko, díl druhý

kategorie:
Móda
publikováno:
počet komentářů:
0
Seoulovské listy: Sářiny zápisky ze světa modelingu 9 tisíc kilometrů daleko, díl druhý

Sára je devatenáctiletá Brňačka, která se před pár týdny ocitla 9 tisíc kilometrů daleko od domova, v jihokorejském hlavním městě Seoulu, aby tu nabrala zkušenosti nejen pracovní jako modelka, ale i ty životní. A že se jí obojího dostává vrchovatě se přesvědčte v jejím vtipném a v odlehčeném stylu psaném deníku, který s námi bude pravidelně sdílet.

1. díl si rozhodně přečtěte TADY a Sářin Instagram můžete sledovat TADY

 

 

"Kde začít... Snad jen - nesoudit předčasně. Ale když první dojmy bývají vždycky taková sranda a hlavně když jsou špatný a čtou si o nich lidé, kteří by vás nejradši viděli na kolejích pod jedoucím vlakem. Cheers! Sebrala jsem se.

Brečela jsem hodně, brečela jsem jaká jsem neschopná, že neumím dostatečně elegantně hýbat prsty a pózuju spíš jako malej chlapeček. Není to jednoduchá práce, ale to omílají všichni pořád dokola a stejně jim to ti hejtři nežerou, tak se s tím nebudu vůbec trápit."

 

Sára 11

 

"Vždycky jsem se ráda nechala vozit v autě, takže to mi nedělá nejmenší problém. Místní doprava je teda trochu jinej punk. Takže až zas budete brečet že na Lidické není kde zaparkovat a výjezd na Prahu je pořád ucpanej, prosím, napište mi. Pošlu vám obrázek, jak skutečné peklo na cestě vypadá. A nemyslím kvalitu silnic, to jeďte do Polska."

 

 

"Co se týká mých spolubydlících. Jsem strašně vděčná tomu, že mám odsledovaných asi 15 sérií America´s Next Top Model. Bydlet se ženskýma je prostě pořád to samý. Ať už to byla škola v přírodě ve čtvrté třídě, nebo apartmán „international models“ kdekoli na světě. Všichni jsou fajn, dokud jsou pohromadě.

Každopádně naše brazilská spolubydlící je vážně klenot. Přijde k vám, zeptá se vás na pár otázek, jaká byla práce, co máme zítra, jestli máte rádi tamtu holku. A jde k další osobě a dělá to samé."

 

 

"Nicméně mě vzala do té pařížské bageterie, co tu mají, kde jsem se málem rozbrečela, protože to bylo jako by mě pohladila Evropa po tváři. A taky mi ukázala pěkný místo kde sehnat kimbab nebo gimbab nebo whatever, což je něco jako sushi, ale vlastně není.

Skládá se to z rýže, mořské řasy a čehokoli (kuře, zelenina, tuňák, losos, sýr, cokoli), zamotá se to, nakrájí se to, zabalí se to jak rohlík a kamsamida, uvidíme se příště. A je to dobrý a levný."

 

 

"Upřímně, když jsem si donesla ne tak uplně čerstvou obdobu ze sámošky, chvíli jsem na to koukala. V GS store to prodávají jako trojúhelníček. Za prvé jsem na to čuměla, protože jsem netušila, jak přesně bych to měla otevřít, aby mi ta řasa zůstala na rýži a za druhé jsem na to čuměla, protože to bylo kuře v mořské řase. Ale je to strašně dobrý!"

 

 

"A zrovna dneska jsme byli celá agentura na korejském barbecue a taky si nemůžu stěžovat. Opět jsem seděla a čuměla (čumím tady hodně :D), než jsem zkousla to, že se všechno sdílí se všema, prakticky se jí z jednoho talíře a pak co to sakra… Způsob stolování mi tu prostě nesedí, ale jídlo je skvělý."

 

Barbecue

 

"Myslím jako, vzít list salátu, na ten naplácat hovězí, další salát, stroužek česneku, pak něco, co nevím co je, ale je to dobrý, zabalit to do kuličky jako kdybych se chystala péct sušenky a celý narvat do pusy. Ufffff.... Já, která si i čtvereček čokolády rozlomím na půl (to není nějaká anorektická zvrhlost, je to prostě lepší než plná pusa). Ale bylo to fajn :) "

 

Sára 12

 

"Vzpomněla jsem si na učitelku dějin umění, která nám vždycky kladla na srdce, že pokud chceme poznat místní kulturu, máme se vyhýbat noblesním podnikům. Samotný booker nám řekl něco ve stylu „This Place Looks Shit But the Food Is Amazing.“ A měl pravdu.

Sama bych kolem toho prošla, aniž bych rozpoznala, že je to restaurace (spíš putyka), natož aby mě napadlo jít dovnitř. Moje první slova byla opět WTF, ale když zatnete zuby a necháte to uležet, všechno je pak lepší."

 

 

"Co se týče jídelníčku, nemám se úplně špatně viz. můj Instagram. Objevuju pomalu, ale jistě. Kupuju si dražší sladkosti, protože cigarety jsou tu úplně směšně levný. Zvyká se na to rychle. Myslím, že si domů dovezu kartónek nebo dva, protože zpátky v Brně mě ty ceny zabijou."

 



"Zase jsem se od spolubydlících dostala k jídlu. Oooom! Přestěhovali mě, protože přijela další holčina, co mluví rusky. Takže jsou na pokoji tři, co mluví rusky, plus Brazilka. Američani se mimochodem ZASNOUBILI! Myslela jsem, že je oba shodím ze střechy, I mean, já tu kvůli nedostatku lásky jím zmrzlinu a čokoládu skoro nonstop a tady Mr. and Mrs. Perfect se zasnoubí ?! Oukej, no nic! 

Chtěla jsem říct, že si pořád udržují svojí uzavřenou zonu. A já bydlím s bookerkou. Která si zamyká pokoj. Což je super, protože moje věci jsou teďka zamčený taky. A o víkendu se nemusím hnout z postele, udržovat sociální kontakt a nic. Můžu jen jíst a koukat na seriály."

 

 

"Jsem samotář. Mám ráda svou berry crew a Davida, protože to je jasný, že když někoho milujete, nejspíš s ním rádi trávíte čas, ale jsem samotář. Potřebuju svůj koutek, kde do mě nikdo nebude sázet svoje uměle vytvořený problémy nebo mi cpát před ksicht telefon plnej svých fotek. Nezájem. Ok. Prostě nezájem. Když trávíte s lidma osm hodin v autě, je to víc než dost sociálního kontaktu."

 

 

 

"Takže ten zlom přeci jen přišel. Přestala jsem to brát jako utrpení, protože nepracuju. Začla jsem to konečně brát jako tu zkušenost, kterou tak strašně moc potřebuju. Asi jsem to taky viděla trochu jak Hurvínek válku, když jsem si myslela, že přijedu a začnu hned makat jak lodní šroub. Nejsem nic extra."

 



"Teda celkem mě naštvali, protože ze začátku všichni ať nosím make-up a tak, tak jsem se začla líčit hodně (fuuj) a včera večer, když mě Angelina (bookerka se kterou sdílím pokoj) nachytala jak brečím (to se stalo poprvé a mělo to důvod, který se odehrává o 9000km dál a nemá s tímhle nic společnýho), tak mi řekla, že mám "Pretty Face Like That".

To "Like That" bylo myšleno provizorní culík a nic. Žádnej make-up. Jak kdybych to nevěděla, když make-up nenosím, protože nemusím. Kdyby všechny ženský měly to štěstí, co já, vymizela by nevěra."

 

 

"Takže jsem dneska šla prostě jen lehce nalíčená aet voilá, vysněná práce je tu. Sárinka bude nevěsta. Nevím, proč to bylo moje přání už od té chvíle, co jsem se dozvěděla že sem jedu… Možná proto, že je super si vyzkoušet jaký to je být napasovaná v těch šatech celej den a otestovat, jestli to vážně stojí za to.

Myslím, že ty slečny, co mě na castingu do těch šatů oblékaly, asi poznaly, že můj mozek byl v tu chvíli někde v Brně a rozplýval se nad jinýma věcma, než jsou šaty. Nicméně mi to asi dalo do očí nějakou jiskru dychtivé nevěsty a job in tha house. Měla jsem (a pořád mám a mít budu) takovou radost. Focení je 14. listopadu. OMGGG. Nemůžu se dočkat!"

 

 

"Seoul je super. Pokud někdy budete mít příležitost, neváhejte. Je to mix Asie a Evropy a hlavní ulice tu vypadají jak z amerických filmů. A jsou tu samozřejmě i ty části, kde máte fejky. Jako třeba Lacoste. Je tu obchod, kterej se jmenuje Crocodile (taky bych se s tou originalitou moc nemazala, když už kopíruju produkty :D) a má skoro stejný logo a je to vtipný.

A jsem nucená si koupit něco na zimu, protože jsem si na frajerku přivezla jenom koženou bundičku („Je to Korea, je to níž než Česko, tam bude teplej.“ – blbko). Líbí se mi jeden růžovej kožich, ale myslím, že zpátky doma bych za něj byla bitá ještě víc než za kočičkový brejle. To je fuk…"

 

 

"Chybí mi všichni z mého okolí. Strašně moc. A chtěla bych poděkovat všem, co mi píšou a zároveň se omluvit, že neodepisuju, protože trávím v autě cca 8 hodin vždycky a časovej posun a když už jsem konečně doma tak moje konverzace patří jen dvěma lidem na světě. A taky ta dálka neuvěřitelně prověří vztah.

Moje cesta je pořád ještě prakticky na začátku a je to každej den těžší a těžší (tolik háčků za sebou páni…). Ale každý den je to sice delší doba, co jsme se naposledy viděli, ale zároveň se pomalinku blíží den, kdy se uvidíme zase. A mám štěstí. Mám obrovské štěstí a tomu štěstí jsem vděčná, že je tak hodnej a úžasnej, že by mi Elizabeth Bennet mohla závidět. Srdíčka."

 

 

"Je to tady zajímavý. Od jídla, přes gigantickou kachničku až po obsluhu v McDonaldu, která se mě už ani neptá a jídlo mi automaticky balí s sebou. A už je to zas dlouhý jak toaletní papír. Takže končím! :D "

 

Sdílet článek

Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci autora, nejjednodušší způsob, jak to udělat, je kliknout na "To se mi líbí". Vaše odezva nás vede k tomu, abychom pokračovali v publikování, a proto děkujeme za každé sdílení nebo komentář. REDAKCE WORN


0 komentářů

Sděl ostatním svůj názor...

Pro přidání příspěvku se prosím přihlašte, nebo zaregistrujte.

Okomentovat


Čti dál