autor:

Seoulovské listy: Sářiny zápisky ze světa modelingu 9 tisíc kilometrů daleko, díl čtvrtý

kategorie:
Móda
publikováno:
počet komentářů:
0
Seoulovské listy: Sářiny zápisky ze světa modelingu 9 tisíc kilometrů daleko, díl čtvrtý

Sára je devatenáctiletá Brňačka, která se před pár týdny ocitla 9 tisíc kilometrů daleko od domova, v jihokorejském hlavním městě Seoulu, aby tu nabrala zkušenosti nejen pracovní jako modelka, ale i ty životní. A že se jí obojího dostává vrchovatě se přesvědčte v jejím vtipném a v odlehčeném stylu psaném deníku, který s námi bude pravidelně sdílet.

1. díl najdete TADY, 2. díl TADY a 3.díl TADY a Sářin Instagram můžete sledovat TADY

 

 

"Bráno na týdny, jsem přesně v polovině. To mě svým způsobem uklidňuje a svým způsobem ne. Mám za sebou totálně tragický týden. Do včerejška jsem totiž byla bez práce a tak jsem absolutně netušila, o čem vám budu povídat.

Jestli o tom, jak jsem začala přemýšlet nad tím, jestli Korejci umírají pomaleji, když jsem koukala na sanitky v zácpě (čistě ze zvědavosti bych chtěla vidět korejskej infarkt, abych zjistila, jak to funguje). Nebo o tom, že plíseň ve sprcháči už mi sahala po kolena. Ale nakonec se přeci jen něco našlo."

 

 

"Minulý týden se ke mně omylem zase buď nedonesla organizace, nebo si to naplánovali v ruštině a zase zapomněli, že já rusky pořád ještě nemluvím, každopádně voilá, z ničeho nic tady byla tříhodinová mezera mezi castingem pro ostatní holky a fototestem, který měly tři z nás.

Byly jsme vysazeny v nákupní čtvrti v Gangnamu. Obchody už jsem si tam párkrát prošla, byla zatracená zima a mě nenapadlo nic lepšího než začít hledat KFC. Vyskytla jsem se totiž v jediné zemi na světě, kde v KFC prodávají burger bez housky."

 

 

"Skládá se ze dvou stripsů, „hovězího“ (doteď nemám nejmenší tušení, co jsem zase snědla a vědět to nechci), slaniny a superslané omáčky. Po patnácti minutách chůze do kopce (díky za ni!) jsem dorazila na místo a něco mi tam strašně nesedělo. Totiž tlustý lidi. Ti jsou tady stejná raritka jako Evropané.

Nedočkavě jsem si teda objednala rovnou celý meníčko a zašila jsem se do kouta restaurace. Ten burger má za mě jednoznačný ne. Miluju fastfoody všech druhů, ale tohle je tak nějak přes čáru. První tři sousta byly celkem v pohodě, ale potom už to nešlo. Samozřejmě to ani nevypadalo tak vábně jako na obrázku, klasika.

Myslela jsem si, že dostanu žlučníkovej záchvat a umřu (kéž bych tam umřela po každé, když na to myslím…). Potom se mi vybavila jedna moudrá věta mého oblíbeného tvůrce a stejně jsem to dojedla, protože jsem za to utratila jedny z posledních peněz pro ten týden."

 

 

"Po cestě z KFC jsem prochodila křížem krážem celou tu čtvrť a pořád jsem měla hodně času. A pak se mi to stalo zase. Po druhé za týde ke mně přišel Korejec se zrcadlovkou a ptal se mě, jestli jsem modelka. Mně se jako již tradičně zkřivil ksicht v odmítavou grimasu, protože já se tak jednoduše nenazývám, ale v ten moment jsem netušila co odpovědět.

Když se mi to stalo o týden dřív, byla jsem od hlavy až k patě zmalovaná z práce a to nešlo ani zapřít. Co po mě teda chtěl, žejo… Musela jsem se usmát. Vysvětlil mi, že si vede něco jako módní blog a fotí street style a jestli by si mohl vyfotit mě."

 

 

"Po třech minutách chůze jsme zjistili, že jsme ti samí lidé jako před týdnem a celkem jsme se zasmáli. Stala jsem se mini-hvězdou kvůli Davidově mikině, mému růžovému kožíšku a variaci legín. Jakože když jdu do práce nebo na fototest, tak se ze zásady vždycky obleču jak na gauč, protože pohodlí…

Než odběhl vyfotit někoho dalšího tak jsme si chvíli povídali a já byla vděčná za trochu sociálního kontaktu bez užití slov jako „práce, casting, fitko, chybíš mi, zas jsem vytočená…“

 

 

"O mezičase mezi čtvrtkem a dnešním čtvrtkem nebudu ani mluvit, protože mě bolí hlava jenom při pomyšlení na přemýšlení. Ale! Práce! Hurááá… Zase to bylo něco novýho. Na začátku týdne jsem byla bezpečně ujištěna, že nic nebude a tak jsem zase nastahovala filmy a byla připravená trpět a pak se to v úterý všechno změnilo.

Já a mé dvě spolubydlící, Ruska a Běloruska, jsme dostaly společně práci… Nikdo nám sice nebyl schopen vysvětlit jakou, každopádně jediné, co jsme věděly bylo, že to je reklama. Whatever, byla jsem odevzdaná úplně čemukoli."

 


"Včera ráno jsme se spakovaly v osm ráno a vyjeli jsme. Něco bylo jinak a já pořád nemohla přijít na to co a mračila jsem se (což já dělám ráda, ale to už víte). Vyjeli jsme ven ze Seoulu. Nejeli jsme fotit do Gangnamu, jeli jsme prostě ven z města. A najednou jsem byla unešená. Upřímně, připadala jsem si jako na cestě Brno-Praha, akorát ta silnice byla trochu kvalitnější. Bylo hrozně příjemný chvíli nevidět všechny ty mrakodrapy vůbec.

V GTA San Andreas jsem vždycky kradla choppery a projížděla jsem se po vesnicích s country rádiovou stanicí a tohle mi přišlo stejný. Až na to že jsem poslouchala The Black Parade a nestřílela po lidech."

 

Sára auto

 

"Když jsme dorazili do studia, byla jsem překvapená zase, protože se to zdálo, že jsme prostřed ničeho a i přes to tam byla WIFI. To mi vždycky zvedne náladu. Taky jsme zjistily, že je to reklama pro kosmetickou značku a tak následovala spousta make-upu a mě klasicky museli nalíčit zas až po mé spolubydlící, která má tak trochu akné, tak jsem celou dobu přemýšlela o lázni ve vodičce od Biodermy (nejsem zvyklá na pupínky a zvykat si nebudu, tečka)."

 

 

 

"Když už je to za mnou, vyklubal se z toho celkem fajn den. Dlouhej, ale fajn. Natáčela jsem pět scén a každá byla úplně jiná, tak se zdálo, že se pořád něco děje a tím pádem to utíkalo. Nejvíc mi asi dala zabrat scéna, kde po mě chtěli upřímný smích protože c’mon, víme jak jsem ze všeho šťastná tady.

Nejvíc akce jsem zažila, když jsme natáčeli, jak vycházím ze dveří. Měla jsem za úkol se nadechnout, zatvářit se jak je venku krásně a pak prostě vyjít ze dveří (to vám asi došlo :D)"

 

 

"Pořád se jim něco nelíbilo a pak byl pokus číslo stopět a já jsem zakopla o prodlužovačku, kopla do dveří, ozvala se hrozná rána a já jsem najednou vyskočila ze dveří, celá vysmátá, tak nějak jsem zvládla pár metrů i ujít a byla jsem odměněna velkým potleskem, protože to prý bylo „awesome“.

To byl moment, kdy jsem se na dobro přesvědčila, že tohle není nic pro mě, protože všechny věci co se mi zatím povedly, jsem nedělala záměrně, ale vykouzlila je moje neschopnost..."

 

 

"A potom mi ostříhali nehty, aby mi nalepili jejich gelový, a já jsem zas chtěla vraždit. A pak bylo deset večer a já jsem byla doma, osprchovaná v Biodermě a čisté koupelně (po měsíci sem prý přišla kouzelná víla a tu plíseň zredukovala zpátky ke kotníkům) a musela jsem přiznat, že už mi bylo i hůř."

 

Sára 4.díl

 

"A dneska selhala i moje poslední jistota jak dostat práci, protože mě poslali pryč z castingu na svatební šaty, protože jsem moc hubená. Takže jsem si dneska dala kimchi na japonský způsob za dvanáct dolarů a jsem spokojená. Pozitivum! Hůlkama už dokážu zabalit rýži do řasy, aniž bych jí roztrhla nebo sníst polívku (ty nudle vážně kloužou) #master"

 

GIFko Sára

Sdílet článek

Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci autora, nejjednodušší způsob, jak to udělat, je kliknout na "To se mi líbí". Vaše odezva nás vede k tomu, abychom pokračovali v publikování, a proto děkujeme za každé sdílení nebo komentář. REDAKCE WORN


0 komentářů

Sděl ostatním svůj názor...

Pro přidání příspěvku se prosím přihlašte, nebo zaregistrujte.

Okomentovat


Čti dál