autor:

Rozhovor s českým modelem Tomášem Muchou o kladech i záporech současného světa modelingu

kategorie:
Móda
publikováno:
počet komentářů:
0
Rozhovor s českým modelem Tomášem Muchou o kladech i záporech současného světa modelingu

Tomáš Mucha je mladý úspěšný český model, který tráví většinu času v zahraničí a svět modelingu už tak stačil poznat doslova skrz naskrz - se všemi jeho klady i zápory. Přesně takový pohled na tento snově a étericky vypadající byznys nás zajímal a nemohli jsme vybrat lépe.

Se vší upřímností, vtipem a bez růžových brýlí nám o něm bez okolků povyprávěl právě Tomáš a můžete se začíst do příběhu jeho cesty z českého gymnázia až do čínských taxíků, které téměř nikdy neví, kam vás mají zavézt.

 

 

Jak vypadal úplný začátek Tvojí modelingové kariéry? Oslovil Tě někdo / nabídl ses agentuře sám / „donutil“ Tě někdo z rodiny, přátel...?

"Tak úplný začátek už přesně dohromady nedám, ale pokud si dobře vzpomínám bylo to ještě když jsem byl na gymnáziu, konkrétně ve čtvrťáku. Nějak jsem brouzdal Facebookem a viděl jsem nabídku na natáčení reklam, nějaké focení atd. Říkal jsem si, že ztratit nic nemůžu, tak jsem jim napsal, poslal fotky a obratem si mě pozvali na druhý den do agentury a po týdnu jsem podepisoval smlouvu s jednou ryze českou agenturou. Chodil jsem po různých castinzích, převážně na natáčení reklam, kde bylo vždy tak 200 lidí - polovina ostřílených reklamních herců, což mi moc šancí nedávalo (smích).

Po maturitě jsem nastoupil na vysokou školu a zhruba v druhém semestru prvního ročníku mi tehdejší agentura nabídla spolupráci s mou současnou agenturou Bohemia Models pro cestovaní do zahraničí. Pravda je, že škola mě nikdy moc nebavila, tak se mi to zdálo jako super plán, ale pořád jsem si řikal, že studovat budu. Alespoň dálkově. Ale co čert nechtěl, v září, měsíc před zahájením druhého ročníku na vysoké škole jsem odjel na svuj první pracovní výlet do Milána a škola šla prostě stranou."

 

 

Jak se dá skloubit škola a studium s prací?

"Tohle mě díkybohu minulo - řešit školu, když jsem mimo Českou republiku. Díkybohu říkám proto, že když jsem v jiné zemi a vidím mladší holky nebo kluky sedět nad učebnicemi, mezitím, co jdem s ostaními někam ven, tak je docela lituji. Ale nedá se nic dělat. Vybrali si to, tak se musejí snažit. Samozřejmě pak je tu druhá sorta modelů a modelek, kteří se na to vykašlali úplně a dnes jim je přes 20 a střední školu ještě nemají a kdo ví, kdy a jestli vůbec budou. Já jsem měl tu “výhodu”, že jsem s cestováním začal až po maturitě.

Takže jsem si v klidu dodělal střední školu/gymnázium a pak už to znáte - na vysokou jít můžete nebo nemusíte. Vysokou jsem přerušil, abych se zbytečně nemusel omezovat a začal se věnovat modelingu naplno, čímž myslím cestovaním naplno, kdy se mi jen bude chtít. Vysokou si dodělat můžete v kterémkoli věku, ale aby vám někdo nabídnul podívat se po světě jen tak, to už bohužel ne. A já si vybral tuhle cestu. Škola počká (smích)."

 

 

Kam ses díky modelingu podíval? Kde to bylo nej(lepší) a nej(horší)?

"Pro mě bylo první italské Miláno. Plný kladných očekávání, asi jako každý začínající model/modelka. Po prvním týdnu jsem si uvědomil, že to tak lehké nebude. Neznámé město, anglicky jsem v té době taky moc neuměl a bez angličtiny to bohužel nešlo.

Další záludná věc jsou finance, jelikož klukům v Evropě nikdo nic nepředplácí. Holkám většinou předplatí letenky a dostávají kapesné na týden. Kluci nic. S tímhle jsem tam už jel a věděl to dopředu, takže jsem celé předchozí prázdniny chodil na brigády, abych pak nemusel psát rodičům o peníze. Dál jsem pokračoval do Asie, konkrétně Taiwan, Čína a Korea.

Ale abych se vrátil k otázce, kde to bylo nejlepší a kde nejhorší, to je hrozně těžké říct. Každá země má své klady i zápory, takže to bychom tu byli do zítra než bychom je všechny probrali."

 

 

Byl jsi několikrát v Asii – jak se např vybírá, kam pojedeš, co je nutné před odjezdem, jaký byl kulturní šok, jak sis poradil s obrovskou jazykovou bariérou atd?

 

"Většinou to chodí tak (alespoň v mé agentuře), že se mě zeptají do jakých zemí bych chtěl jet, popř. do jaké agentury. Nejen Asie, to samé platí i pro Evropa, Ameriku atd.) nebo mi rovnou řeknou, že v téhle zemi by mě tahle agentura chtěla. Pak už je jen na mě, jestli tam chci nebo nechci jet. Pokaždé to záleží na modelech, určitě to není tak, že agentura zavelí: "Tak a jedeš!" (smích). Alespoň já jsem se s tím nesetkal. Za problémy před odjezdem by se dala považovat víza. Téměř do každé asijské země jsou víza potřeba a ne vždy je lehké je dostat.

Asi bych vám něco málo pověděl o Číně - nejhorší zemi jak se to říká mezi modely :)  Někdo má Čínu, nekdo ji nesnáší, spíše se setkávám s lidmi, kteří ji v oblibě nemají, ale stejně pořád se do ní pořád vracejí. Já k ní mám takový neutrální vztah - tak půl na půl a jak kdy.

Dříve se o Číně říkalo, ale kolikrát i teď, že je trhem jen pro “shit models”, tedy pro modely, kteří nebudou nikdy pracovat v Evropě ani v USA. Ale opak je pravdou. Čím dál tím častěji potkávám holky i kluky, kteří mají ve svém booku fotky nejedné kampaně předních módních značek, takže konkurence už narůstá i v Asii a klienti chtějí jen to nejlepší. Když vás vidí na fotce s logem nektěré celosvětově známé značky, úspěch máte téměř jistě zaručený. Většina lepších čínských, ale i celkově asijských agentur, jsou opatrné, koho si do své agentury vezmou. Aby je následně po kratké době neposílali domů z důvodu, že nepracují."

 

 

"Co se týče života v Číně, všechno absolutně odlišné. Pokud si představujete čínské jídlo jaké si můžete objednat u nás, tak na to v Číne rovnou zapomeňte. Takove tam neznají. Říkám si pro sebe, že Asiaté, kteří se přistěhovali do Čech byli jen velmi milí a upravili ho k česke chuti. Báchorky o každodenním jezení psů a koček taky neberte až tak vážne. Ve velkých městech je to snad i zakázané a mladší generace Číňanů bere psa a kocku jako svého mazlíčka, takže je opravdu nevečeří. Ale abych je jen neomlouval, pořád se s tím setkat můžete. Hodně odlišné je i klima a celkově vzduch. Města jsou přelidněna, všude samé dopravní prostředky - to znamená výpary z aut apod. a jako výsledek je neustálý smog.

A teď k tomu, jak se tu pracuje. Obvykle jedete na casting autem/taxíkem s bookerem. V Evropě chodíte sami, ale v asiijských zemích jezdíte s bookerem, většinou je to jediná osoba za celý den, která umí anglicky (kromě modelu, i když občas se dorozumět s nějakou mladou Ruskou je taky sranda). Mnoho lidí, hlavně v Číně, anglicky neumí ani trochu, takže kolikrát trávíte i hodiny předáváním telefonu. Nejvíc asi když jedete na práci taxíkem a taxikář nemůže najít adresu. Voláte klientovi, klient samozřejmě neumí anglicky ani slovo a než stačíte podat telefon taxikářovi, zavěsí. Musíte tedy zavolat do agentury, sáhodlouze vysvětlujete jaký máte problém, předáváte telefon taxikářovi, jelikož bookeři jsou jako váš anglicko-čínsky slovník a takhle pořád dokola. Občas je to fakt těžkéy a vy jen kroutíte hlavou...

Na samotných foceních/natáčeních je to podobné. Když někdo umí alespoň trochu anglicky, máte štěstí. Většinou to bývá tak, že ve studiu je cca 15 lidí, ti umějí říct cca Hello a Bye Bye a když na ně začnete mluvit anglicky, automaticky vám vysvětlují čínsky, co máte dělat. A navrch se ještě diví, jak je vůbec  možné, že neumíte čínsky, když jste přece v Číně!

Bydlení bývá všude podobné. Představte si byt 3 nebo 4 + 1 a tam žijete většinou po dvou na pokojích. Když máte štěstí, tak máte pokoj i sám pro sebe. Občas je to hodně náročné žít s ostatními modely s druhého konce světa, ale problémy se výdycky vyřeší. Že někomu něco zmizelo z ledničky nebo není uklizený obývák nebo vám chybi pasta na zuby, to je normální a už to raději přecházím mlčením."

 

 

Co na modelingu nemáš rád?

"Většina lidí si myslí, že modeling je jednoduchý. Chodíte si na party, pak se párkrát prřevléknete a skočíte před foťák a tak pořád dokola. Bohužel to není. Žijete neustále ve stresu, běháte po castinzích, trávíte čas v autě, taxíku, autobusu, vlaku či v letadle na cestě za danou prací nebo na casting. Kolikrát nemáte ani čas se najíst. Všechny práce také nejsou tak růžové jak se zpočátku zdají být. Focení zimního oblečení ve 35stupňovém vedru nebo naopak letních věcí, kdy se teploty drží kolem nuly a u toho ještě musíte vypadat na fotce přesvědčivě... Na takové věci spousta lidí ani nepomyslí.

Nemůžete říct, že to dělat nebudete, jelikož vás za to platí a je to přece vaše práce, se kterou musíte tak trochu počítat. Ale je to jako s každou jinou prací, víte co si můžete a nemůžete dovolit. Ze začátku to vypadá, že modeling je easy a super a že snad ani nic negativního na něm není. Později pomalu padáte k zemi a vidíte vše, co to obnáší. Myslíte si, že se vše točí kolem vás a že zrovna vy jste ta hlavní osoba celého focení, ale opak je pravdou. Vy jste jen “dobře vypadající figurka", co pózuje před objektivem tak, jak si fotograf či klient zapíská.

 

 

Jak už jsem zmiňoval výše, soužití s ostatními také není vždy nejlehčí. Co se týče postavy, každému se líbí něco jiného a každý trh vyžaduje jiné typy. Někde mají radši hubenější typy, někde zase svalnatější, takže se nezřídka stává, že přijedete a agentura v dané zemi vám řekne, že jste moc velký (neřeknou přímo tlustí, aby vás neurazili), což znamená, že musíte zhubnoutnebo naopak jste až moc hubení. Někdy se jim vůbec nelíbíte, protože fotky občas zkreslují, že ano. Tak vás po týdnu jednoduše pošlou domů.

Znáte to české pořekadlo, když se o někom řekne, že “žije jak cikán”? Tak přesně takhle si přijdu. Stěhujete se z jednoho místa na druhé, netušíte, kdo tam bude, s kým budete žít atd. Ale abych nebyl jen negativní! Rozhodně je tu i plno světlých stránek. Díky modelingu jsem našel nové přátelé, mám kamarády a známé všude po světě a viděl jsem, a doufám, že ještě uvidím země, do kterých bych se asi v životě nikdy nepodíval."

 

 

Bývá na přehlídkách a foceních s klukama z modelingu sranda nebo to jsou zahleděné slečinky apod.?

"Lidé jsou různí a tak to je i v modelingu. Jasně, že někdo vám nesedne nebo je vám z jakéhokoliv důvodu nesympatický. Tak se prostě nebavíte. Ale vždy tu práci nějak společně doděláte. Apartmány jsou většinou rozdělené na holčičí a klučičí - někdy společné. Občas na apartmanu jen samí kluci a to je někdy těžké, protože každý z nás má jiné zvyky.

Nevyhledávám koflikty, ale sem tam to jinak nejde. Padají pak sprostá slova, aby se věci vyřešily atd. Většinou to ale bývá tak jeden kluk z celého apartmánu, který je trochu jiný než ostatní. My zbylí se mezi sebou domluvíme v pohodě. Pak tu jsou určitě ti, kteří jsou do sebe zahledení, těm nemůžete říct nic, protože to je spíš vtipné a směšné. Vše odkývám, řeknu OK a jdu dál. Jakoukoliv pomoc v podobě např. nevinné berou smrtelně vážně a jako nanejvýš urážející (smích)."

 

 

Kteří jsou nejhorší?

"Nechtěl jsem říkat přímo konkrétní národ, aby si to někdo nevyložil špatně, ale já osobně nemusím Brazilce. To jsou totiž přesně ti zahleděnci sami do sebe. Často si říkám, že v Brazílii je modeling jako druhý národni sport hned po fotbalu (smích). Říkám sport, protože to opravdu skoro tak je. Od rána do večera být v posilovně a pak si fotit svoje břicho a celé tělo a dávat to na různé sociální sítě a lačnit po palcích a obdivných komentářích (smích).

Neříkám, že všichni, ale 95% Brazilců, se kterými jsem se setkal, byli přesně takový případ. Nejvíc si rozumím překvapivě s klukama z Čech a snad všude, kde jsem byl, jsem vždycky na někoho z Česka narazil. A když ne Čech-kluk, tak nějaká krásná Češka nebo sousedka ze Slovenska (smích).

 

 

Kromě výše zmíněných kolegů Brazilců si vesměs rozumím se všemi, jen když mi někdo řekne: “I am from Brazil”, tak už mám takový vnitřní odpor se s nim jakkoli bavit, protože to většinou začíná i končí naprosto stejně. Chce být top model a až se vrátí domů do Brazílie, tak slavný herec v telenovele, která zrovna poběží v televizi. A poslouchat tyhle stokrát ohrané story víceméně každý den vás opravdu brzy omrzí."

 

 

Máš nějaké vysněné focení – s konkrétním fotografem, v konkrétní lokaci nebo s nějakou kolegyní/kolegou?

Vysněné focení jsem už měl a to právě tohle s Adrianou! Spolupracovali jsme už podruhé a bylo to super. Žádné protahování, skvěle jsme si popovídali, nemela žádné zvláštní nároky a výsledek se nám oběma líbí. Tak to mám rád! :)

Jinak nějaké opravdu vysněné focení nemám. Určitě bych rád fotil pro nějakou velkou znacku, ale to asi každý, takže kdyby to někdy přišlo, nezlobil bych se :)

 

Fotografie: Adriana Fialová

Oblečení: Replay

Sdílet článek

Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci autora, nejjednodušší způsob, jak to udělat, je kliknout na "To se mi líbí". Vaše odezva nás vede k tomu, abychom pokračovali v publikování, a proto děkujeme za každé sdílení nebo komentář. REDAKCE WORN


0 komentářů

Sděl ostatním svůj názor...

Pro přidání příspěvku se prosím přihlašte, nebo zaregistrujte.

Okomentovat


Čti dál