autor:

Next targets – Jan Vytiska, Pavla Malinová, Tomáš Prchal

kategorie:
Výstava
The Chemistry Gallery, U Lužického semináře 11, Praha 1
cena vstupného:
Bezplatný vstup

Next targets – Jan Vytiska, Pavla Malinová, Tomáš Prchal

Výstavní cyklus Next Targets objevuje nové nastupující talenty. Výstava prezentuje mladé autory se společnými výrazovými rysy – jejich díla se vzájemně podporují a doplňují. V letošním roce výstava Next Targets představí dva loňské absolventy z Ostravské výtvarné akademie – Jana Vytisku a Pavlu Malinovou, letošní finalisty výstavy Ceny kritiky za mladou malbu, které spojuje působení v hudební formaci Like She, a Tomáše Prchala, studenta třetího ročníku ateliéru Michaela Rittsteina na pražské AVU.

Vystavující umělci:

Tomáš Prchal

Tomáš Prchal

Tomáš Prchal - Úhel pohledu

Tomáš Prchal realisticky zobrazuje kauzy současného anarchismu, boje punkerů s policisty a skinheady, zničení squatu Milada atd. Ke kauzám,které maluje, má osobní vztah, neb se cítí být squatterem anarchistou. Prchalův způsob malby v sobě nese jistý archaismus. Pojí se s atmosférou umění z poloviny 19.stol (anarchismus Karla Havlíčka Borovského). Romantický protest proti společenskému systému. Realistické výjevy v Prchalových obrazech získávají rozměr nadčasovosti. Šedými mraky v městské krajině občas probleskne psychedelie jasných barev (podobně jako v obrazech slavných psychotiků P. Gauguina a V. v. Gogha). Prchal dále pracuje s mnohorozměrovostí obrazu. Maluje několikametrová plátna i pláténka o pár centimetrech. Tyto je schopen všelijak vrstvit a kombinovat, aby vytvořil realistickou halucinaci: Projíždějící autobus, za rohem se někdo porval, odraz okna v okenních tabulkách naproti.

Tři malíři tedy zobrazují různé přístupy k zobrazení reality, ať už vnější nebo vnitřní. Spojuje je figurativnost a určitá narativita. Obraz je vyprávěním kombinace reálných příběhů s všelijak nelogickými výjevy. Všudypřítomné napětí mezi viděným a představou, realitou a sněním.


sediva-cara

Pavla Malinová

Pavla Malinová

Pavla Malinová - Našel poklad, a tak si ho veze

Svět nasáklý negacemi, skenování emocí, recyklování reality, stupidita, můj svět v tomhle světě. Dýdžejing. Míchání. Mixování života, ironie, DIY, melancholie, prokleté lásky, inspirace recyklace. Často pracuji s textem, hudba je v mých věcech taky patrná, takový můj street art, který si vystavím v galerii, vzpomínky, co mi zůstanou, když jdu po ulici. Svět hybridní, nic zneklidňujícího, pozitivní depka. Beru si hodně z dnešní vizuality, módy, obalu a pozlátek, mladý člověk co si tiskne svůj art na tričko, aby naznačil, co na srdci, to na sobě. Skenování emocí. Dřív to byl jen trend krystalu, z čeho hodně mých obrazů vychází, to vykrystalizovalo v jakési čáry, sítě znaků, geometrie, odkazy na jiné autory.. hodně pracuji se strukturou, abstrahuji reálné . Jdu od všeobecného k zvláštnímu, od abstrakce k reálnému. Baví mě dvojsmysl věcí, sranda a vážnost zároveň. Jsem hlavně figurální malířka…


sediva-cara

Jan Vytiska

jan vytiska

Jan Vytiska - Heavy mental kid

Janu Vytiskovi napsal A.Swarz: Hudební vlivy jsou jasně patrné v celé výtvarné tvorbě Jana Vytisky. Punk, post-punk, new wave a elektro. Jeho kresby a malby jsou zabydleny nelidskými figurami, jejich torzy nebo v krajních případech pouze jejich vnitřnostmi. Téměř každé místo na Vytiskových obrazech je zaplněno, prázdný prostor jakoby zde neexistoval. Vytiska patří ke generaci mladých umělců, pro které je, především díky televizi, vizuální přehlcenost něčím zcela běžným. Současná internetová kultura je pro ně tak jen jakousi variací na "mediální" téma. Dokud si sám můžu vybírat televizní program a vyhledávač Google není centrálně cenzurovaný, je relativně všechno v pořádku. Vytiska si nerušeně kompiluje vlastní verzi vizuálního obrazu okolní reality. Myslivcům po chlupatém obličeji stéká ještě teplá zvířecí krev, zatímco pyšně pózují nad mrtvými těly. Na zdánlivě poklidném úpatí pod dřevěným kostelíkem se povaluje jakýsi slepenec lidských kostí, masa a vnitřních orgánů. Jeho pohled nic neidealizuje, spíše deformuje a přeskupuje. Vybírá si z obrazového smetiště ty nejzajímavější deformované kousky a ty podrobuje vlastní deformaci. Pokud však deformujeme něco již deformovaného (mediální obraz reality), lze očekávat že výsledkem bude ostrý obraz skutečnosti? Jistá šance tu je.

Tagy: vystava

Sdílet článek

Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci autora, nejjednodušší způsob, jak to udělat, je kliknout na "To se mi líbí". Vaše odezva nás vede k tomu, abychom pokračovali v publikování, a proto děkujeme za každé sdílení nebo komentář. REDAKCE WORN


0 komentářů

Sděl ostatním svůj názor...

Pro přidání příspěvku se prosím přihlašte, nebo zaregistrujte.

Okomentovat


Čti dál