autor:

Interview s mladým talentovaným food fotografem Jakubem Kapušňákem

kategorie:
Food&Drink
publikováno:
počet komentářů:
0
Interview s mladým talentovaným food fotografem Jakubem Kapušňákem

Jakub Kapušňák je 23letým studentem práv, jehož koníčkem a každodenní náplní se stalo fotografování. Jak sám tvrdí, vzal zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou, žije podle svých vlastních hodnot a cílevědomě kráčí za úspěchem a svými sny.

Je minimalistou preferujícím užitečnost a kvalitu před kvantitou. Mimo fotografování se zajímá o obchodování na burze, plnohodnotný životní styl, digitální design, moderní technologie, motivační četbu, produktivitu a miluje cestování.

 

 

Mohl bys pro nezasvěcené detailně popsat celý průběh jednoho klasického focení?

"Food photography začíná ve své podstatě na rozdíl od jiných fotografických stylů již dlouho před tím, než vůbec uchopím fotoaparát do rukou. Samotnému focení předchází nákup potravin, popřípadě pouze průzkum lednice a výběr vhodných surovin pro uvaření něčeho dobrého. Jakmile mám potraviny, musí přijít nápad. Ten se v mém případě objeví pouze málokdy ještě před nákupem.

Následně je samozřejmě nutné uvařit, pokrm nastylovat v rámci vhodné palety barev a až poté přichází na řadu můj Nikon. Obrovskou výhodou je však rozmanitost jídel, které si s přítelkyní vaříme. V drtivé většině případů to tedy vypadá tak, že zkoušíme něco nového a výsledný vzhled nás upoutá natolik, že se rozhodnu to prostě vyfotit. Jakmile držím foťák v ruce, začnu řešit ty nejpodstatnější faktory úspěchu kvalitní food fotografie. Tedy především světlo, úhel pohledu a hloubku ostrosti.

K profesionalitě cesta daleká, tudíž zatím málokdy dokážu posoudit v danou chvíli vše potřebné a téměř vždy zpětně na fotce najdu něco, co by "mělo být" trochu jinak. Po focení už mě čeká pouze vystydlé jídlo na talíři :-D Pozitivním faktem na tom celém ale je, že vše, co fotím, taktéž sním. No a samozřejmě bych neměl zapomenout dodat, že pokud fotím mimo domov, tak se celý proces zužuje na pouhé focení. V takovém případě mě to baví více, jelikož nové prostředí většinou přináší i nové možnosti světla, stylingu a kompozice. Byť o to může být na druhou stranu focení náročnější."

 

Která část je nejsložitější, zabere nejvíce častu nebo je nejvíce zrádná?

"Měl jsem první napsané vymýšlení jídla, ale to se samotného food photography nakonec až tak netýká. Přeci jenom se snad jednou dostanu do fáze, kdy budu fotit především již hotové pokrmy a s vařením si nebudu muset lámat hlavu. Za nejvíce zrádnou část považuji tedy stále samotný proces fotografování.

Jak jsem již výše stihl naznačit, skloubit v danou chvíli vše potřebné pro kvalitně a chutně vypadající food fotografii mi ještě dělá problémy. Přeci jenom fotím circa půl roku, a ačkoliv na to cit podle mě snad mám, tak je přede mnou ještě v podstatě celá cesta k profesionalitě. Dobrou zprávou jest, že se to dá neustálým opakováním natrénovat. Ostatně jako každá jiná aktivita. Baví mě to, našel jsem se v tom a postupně budou výsledky určitě lepší a lepší."

 

Jak se pozná dobrý snímek od toho špatného?

"Špatný snímek se odlišuje od toho dobrého především nevhodným nasvětlením, či dokonce úplnou absencí světla. Chybí tmavá a světlá místa, kontrast mezi nimi, drobné odlesky a fotografie se tak stává nudnou. Nemá tzv. hloubku a jeví se jako plochá, jednolitá. Světlo, zdůrazním že přirozené, nikoliv umělé, je opravdu základem. Potom také nevhodná kombinace barev a slabí, či naopak přílišná hloubka ostrosti.

Co se kompozice a úhlu týče, už jsem si mnohokrát ověřil, že na ní záleží nejméně, pokud je vše předešlé v pořádku. Například při focení street food - stačí krásně barevné jídlo, do toho podvečerní oranžové světlo se stíny a na kompozici, či úhlu přestane do jisté míry záležet. Fotografie bude i tak ve většině případů vydařená."

 

 

Co fotíš ze všeho nejraději?

"Kávu. Miluji její vůni, barvu, texturu, chuť, atmosféru, která se s ní spojuje, prostředí, ve které se většinou pije. Káva mě fotit vážně baví. Při vědomém vnímání a zachycování kombinace tmavě hnědé barvy spolu s bílým šálkem a pěkným interiérem, se cítím skvěle. Kromě kávy fotím rád taky dezerty (nestydnou, nebledne barva, neuvadají...) a street food (většinou při našem cestování, jídlo ze stánků, pojízdných kiosků, zajímavých fast foodů...)."

 

 

Hodí se pro některá jídla/nápoje černobílé fotky?

"Pár jsem jich již viděl, ale často se opravdu nevyskytují a mě osobně nijak zvlášť nezaujaly. Přeci jenom právě zajímavá paleta barev spolu s vhodným nasvícením a kontrastem dělá food fotografii zajímavou. Barvy dodávají fotce určitou náladu, atmosféru. Pro jídlo vhodné do deštivého odpoledne se hodí například tmavě modrá s tmavě hnědou, či rudou.

Pro piknikově laděné fotografie si dokážu představit zase kombinaci bílé s pastelovými barvami. Černobílé fotografii popravdě moc nerozumím, tudíž bych nerad napsal, že černobílé fotografie vyjadřují většinou spíše historické momenty a ponurou náladu. Hned si totiž uvědomím, že jsem viděl už i spoustu veselých černobílých. Abych byl tedy konkrétní, dokážu si představit černobílou fotku kavárenského prostředí s novinami a šálkem kávy, makro snímky určitých samostatných surovin nebo například momentky z přípravy nějakého jídla

 



 

Čí fotografie obdivuješ?

"Food fotografie od Beth Kirby, Alice Gao, Daniela Kriegera, Šárky Babické, Helen Dujardin a dalších. Kromě food fotografií ale zbožňuji a někdy se přímo topím ve fotografiicíh, které jsou v dnešní době označovány hashtagy wanderlust, explore, adventure, letsgosomewhere a které jsou v drtivé většině pořizovány mladými lidmi v kanadské přírodě a přirodě severozápadní ameriky.

Jde o jména jako je například Alex Strohl, Griffin Lamb, Andrea Dabene nebo Ravi Vora. Mimo to jsem se taky zamiloval do fotek ve stylu Cereal Magazinu."

 

 

Postihla Tě profesionální deformace i ve smyslu focení si jídel v restauracích, na návštěvách atd.?

"Nenazval bych to profesionální deformací, protože právě naopak z tohoto počinu se zrodila má láska k food fotografii. Fotil jsem si veškeré dobře vypadající jídlo a pití na mobil a s úspěchem přidával na Instagram. Mým blízkým přátelům a rodině se mé fotky líbily, tak jsem se rozhodl, že to zkusím i se zrdcadlovkou. Každopádně záliba ve focení si jídla v cizím prostředí alespoň na telefon u mě stále přetrvává."

 

 

Která část je nejsložitější, zabere nejvíce častu nebo je nejvíce zrádná?

"Měl jsem první napsané vymýšlení jídla, ale to se samotného food photography nakonec až tak netýká. Přeci jenom se snad jednou dostanu do fáze, kdy budu fotit především již hotové pokrmy a s vařením si nebudu muset lámat hlavu. Za nejvíce zrádnou část považuji tedy stále samotný proces fotografování.

Jak jsem již výše stihl naznačit, skloubit v danou chvíli vše potřebné pro kvalitně a chutně vypadající food fotografii mi ještě dělá problémy. Přeci jenom fotím circa půl roku, a ačkoliv na to cit podle mě snad mám, tak je přede mnou ještě v podstatě celá cesta k profesionalitě. Dobrou zprávou jest, že se to dá neustálým opakováním natrénovat. Ostatně jako každá jiná aktivita. Baví mě to, našel jsem se v tom a postupně budou výsledky určitě lepší a lepší."

 

 

Používáš při samotném focení nějaké „triky“, aby jídlo/nápoj vypadal lépe?

"Napadá mě utírání okrajů hlubokého talíře s polévkou vatovou tyčinkou. Nebo vyplnění dna misky s jakoukoliv surovinou suchými fazolemi pro "plný vzhled" a vyhnutí se tím nutnosti kupování více balení :-D K ničemu pokročilejšímu jsem se ale nedostal. Ne jenom, že zatím fotím pouze pro své osobní potřeby a nikoliv na zakázku, ale také proto, že mám rád food fotografie jídla takového, jak bylo ve skutečnosti naservírováno a jak může být také pozřeno.

Čili nedokonalost naopak vyhledávám. Čemu se vyhnout ale nedá, je například přeskládávaní jídla na talíři a také propriet okolo něj. To je ale nedílná součást food fotografie a nepovažuji to za trik. Esem v rukávu je stejně nakonec především onen kvalitní zdroj přirozeného světlo."

 

 

Baví Tebe samotného vaření? Podílíš se na něm nebo máš na tuhle část nějakou pomoc?

"Vaření mám rád. Ne, že bych ho přímo zbožňoval, ale vařím skoro každý den, takže už jsem si zvykl a nepřijde mi to tak náročné. Největší podíl na vaření u nás má však moje dlouholetá přítelkyně, které jde tato dovednost opravdu od ruky. Na svůj věk je fantastickou kuchařkou a dokáže uvařit opravdu cokoliv. Bez ní by mé portfolio bylo o poměrně velkou porci fotografií chudší, o tom žádná..."

 

Fotografie: Jakub Kapušňák, jehož Instagram můžete sledovat TADY

Sdílet článek

Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci autora, nejjednodušší způsob, jak to udělat, je kliknout na "To se mi líbí". Vaše odezva nás vede k tomu, abychom pokračovali v publikování, a proto děkujeme za každé sdílení nebo komentář. REDAKCE WORN


0 komentářů

Sděl ostatním svůj názor...

Pro přidání příspěvku se prosím přihlašte, nebo zaregistrujte.

Okomentovat


Čti dál